Jak nejlépe přiblížit dny kolem 17. listopadu 1989 generaci dětí, která toto období nezažila a ani se s ním nesetká na stánkách učebnic dějepisu pro základní školu?
Před tímto nelehkým úkolem stál celý učitelský sbor pedagogů ze ZŠ jazyků Karlovy Vary. Někteří z nich tento revoluční rok také nezažili, řada z nich byla příliš „malá“, aby si něco pamatovala… Oproti tomu byla skupina těch, kteří demonstrovali, malovali transparenty a aktivně se na událostech 17. listopadu podíleli.
Všichni se tedy na necelý týden přenesli v čase o třicet let zpět, aby zkusili prožít několik dní těsně před revolucí. Na školních chodbách jste najednou mohli potkat pionýry, pionýrské vedoucí, školu rozdělila pomyslná „Berlínská zeď“, která zabraňovala téměř všem ve volnému průchodu, pokud jste ovšem nebyli vlastníky „výjezdní doložky“, která vám umožnila podívat se na „druhou“ stranu. Veškeré události dokumentoval všudypřítomný televizní štáb, jehož nová videa se objevovala každý den na stránkách školy.
Pro žáky byly připraveny projektové a zážitkové dílny, kterými byly: Rok 1989 v Československu a Sametová revoluce, Evropa slaví 30let svobody, Než přišla svoboda, aneb co jsme nosili, jak jsme bydleli…, Vyučování za totality, předmět branná výchova, Matematika v praxi (srovnání cen, mezd, životních nákladů dnes a v roce 1989), Hudebně literární dílna, Výtvarná dílna…
Žáci se mohli zúčastnit turnaje v „Čáře“, která se hrála s céčky, pro některé do této doby úplně neznámé. Kdo chtěl, mohl si do mobilního telefonu stáhnout hru „Vlk chytá vajíčka“ a vyzkoušet si, jak by v této retro-hře obstál. Na školní chodbě byla ke zhlédnutí Expozice výstavy karlovarského muzea „1989 – Cesta ke svobodě. Ve spolupráci s karlovarskou galerií Supermarket WC byl připraven výtvarný workshop.
To ovšem nebylo vše. Ve čtvrtek se někteří žáci vypravili do Německa, do partnerské školy v Markersbachu, na besedu se spisovatelkou Ivou Procházkovou. Cestou je čekala celní kontrola, která dříve běžně probíhala na hranicích. Žáci nebyli ničeho ušetřeni, a tak někteří museli sundat i boty. Byly to zážitky, které se jim vryly hluboko do paměti, protože zde na vlastní kůži pocítili, jak mohlo vypadat omezování osobní svobody.
V pátek projektový týden vyvrcholil tvorbou novin a časopisů, na jejichž stránkách mohli žáci zúročit vlastní zážitky, dojmy, poznatky, jež během tří dnů načerpali. Všichni žáci se v závěru dne sešli na školním hřišti, kde proběhl krátký happening se sportovně-hudebním vystoupením, které jednotlivé třídy nacvičily během týdne. Celou akci zakončil pochvalnými slovy ředitele školy.
A čím toto ohlédnutí za uplynulým týdnem zakončit? Nejlépe výrokem samotných žáků:
„V dnešní době máme všeho dost a ještě víc k tomu, abychom měli normální život. Můžeme cestovat, kam chceme, máme dostatek potravin, oblečení, všeho…. ale bohužel, někteří lidi si to neuvědomují a neváží si toho, co mají.“ (žáci 9. ročníku)
Autorka: Dagmar Svobodová
