Příběhy našich sousedů

V tomto školním roce se zúčastnil projektu Příběhy našich sousedů tým z 9. ročníku. Kvůli coronavirové pandemii a uzavření škol se bohužel nemohla uskutečnit tradiční prezentace výstupů zúčastněných týmů.

Odkaz na výstupy všech týmů: zde

Odkaz na výstupy našeho týmu: zde

Zakončení aktuálního ročníku: zde

Prof. MUDr. Václav Daniel Šimon, DrSc.

V._Simon_-_fotoalbum.pdf

Václav Daniel Šimon se narodil 29. května 1926 v Praze do rodiny praktického lékaře. Ve 4 letech onemocněl tuberkulózou, která značně ovlivnila několik let jeho dětství. Paradoxně skutečnost, že tuto chorobu prodělal, významně ovlivnila jednu z jeho životních etap.

V roce 1939 byl přijat ke studiu na Gymnázium v Nymburce. V roce 1943 jako student septimy spolu s ostatními studenty byl určen k totálnímu nasazení. Díky potvrzení o prodělání TBC byl na nucené práce přidělen jako dělník na železnici v Nymburce (v té době Nymburk představoval významný železniční uzel).

Po skončení války dokončil gymnázium a v roce 1946 byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Po transformaci této lékařské fakulty na Vojenskou lékařskou akademii v roce 1951, přestoupil na lékařská studia do Prahy, která úspěšně dokončil v roce 1952.

Po promoci pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení Okresní nemocnice v Nymburce, od roku 1956 pak působil na Chirurgickém oddělení nemocnice v Kolíně. Zde získal atestaci z oboru chirurgie.

V roce 1968 přešel na žádost profesora E.  Hradce na 2. chirurgickou kliniku Univerzity Karlovy  v Praze.

V roce 1975 stál u zrodu Evropské urologické společnosti a téhož roku přešel na 1. chirurgickou kliniku UK. Zde vedl až do roku 1994 urologické oddělení.

V 2. polovině 70. let se během výkonu svého povolání seznámil s kardinálem Františkem Tomáškem a jejich setkání postupně přerostlo v doživotní přátelství.

Podílel se na vývoji československého přístroje na drcení ledvinových kamenů.

V roce 1996 po reorganizaci svého původního pracoviště přechází ve věku 70 let na urologickou kliniku, kde setrval až do svého odchodu do penze v roce 1999.

Hodnosti docenta dosáhl v roce 1970, titulu DrSc. v roce 1985 a v roce 1987 byl jmenován profesorem chirurgie a urologie.

V roce 2006 mu byla udělena zlatá medaile Univerzity Karlovy za vědeckou a pedagogickou činnost, jimiž se zapsal do dějin univerzity.

K jeho velkým zálibám patřilo lyžování a stále patří golf a vážná hudba.